Ony - Ophélie

Stojím v jedné z chodeb, konkrétně jedné ze sklepeních chodeb, kam normální člověk ani za bílého dne nepůjde rád. Ale to by tady někdo musel být normální. Nutno podotknout, že do nedávna jsem se za takovou považovala. Jenže když povstane z mrtvých takovej strašně vošklivej a podle sebe i strašně chytrej hermafrodit s hadím ksichtem, začnou člověka napadat různý věci. Kor takovýho, který má v genech tu podle některých velkou chybu - je mudlovský šmejd. Holt je to tak, doba je zlá. Takže já bych měla být ještě horší.
„Confringo!“ Pavouk drze mě pozorující ze své pavučiny odletěl na onen svět, na stropě po něm zbyl jen malý flíček. Chystám se otestovat další kouzlo na jeho kolegovi o deset centimetrů vedle, ale uslyším kroky. No kroky, dusot.
„Lumos.“ Otočím hůlku na druhý konec chodby, ke kterému jsem ještě před chvíli měla natočená záda. Moc mi to nepomohlo. Tma jak v pytli. Dusot se blíží … jsou to dvě, tři osoby? Jedna určitě ne. Najednou mám strach. Co … co když jsou to smrtijedi? Nebo je to třeba někdo úplně jiný a teď mě zabije! Proč já sem vůbec chodím takhle pozdě v noci?! Proč chodím cvičit kouzla do jedné nepoužívané chodby?! Abych přežila, když mě tu asi někdo může najít a zavraždit?! Když se rozdávala ironie, osud si šel dvakrát.
„Expelliarmus!“ Oni jsou vážně v téhle chodbě … Kouzlo prolétlo kolem mě. Nejsou tady kvůli mé osobě, že ne?! Merline …
„Nox.“ Zacouvám ke schodům, které vedou bůhvíkam a mně je to teď vážně jedno. Kamenné zábradlí by mohlo být dostatečnou ochranou. Snad.
„Au!“ Sotva metr od mého úkrytu někdo v té tmě zakopl. Ale někdo běží dál … koho to honí? Kroky se zastavily o kousek dál.
„Tady seš ty hajzle! To ti patří! Kde přesně vytíráš tu debilní podlahu?“ První hlas, já ho znám. Kdo to jenom je?!
„Lumos!“ Druhý hlas, taktéž povědomý. Merline! S otevřenou pusou zírám na tu absurdní scénu. Na zemi leží Draco Malfoy, z nosu mu teče krev. Vzdorovitě oplácí pohled těm dvěma ve tmě.
„To se ti to kecá, když máš mojí hůlku, co? Srabe!“ Jestli něco na Malfoyovi obdivuju, je to jeho hrdost.
„Doleo!“ Kdo může na téhle škole použít na Malfoye tohle?! Já černou a bojovou magii studuju pro vlastní ochranu! Vykřikne. Bolí to. Já vím. Hodně.
„Tak co, ty prašivá čistokrevná svině! Ještě jsem srab? Nevím, kdo tu řval bolestí, kohos slyšel ty, Rone?“ Ale, ne …
„Tady toho zmijozelskýho hajzla! Copak, Malfoyi? Budeš to žalovat papínkovi a svýmu pánovi?“ Mělo mi to dojít hned … ale to je tak … tak absurdní!
„Jděte někam, vy dva idioti!“
„Ale podívejme! Ono si to na nás bude otevírat hubu! To teda ne, abys věděl! Confringo!“ Tu křupnutí v Malfoyově ruce se rozléhá chodbou. Ti debilové! Co je to popadlo?! Proč mu to dělají?!
„Takový jako seš ty by měly vyvraždit, slizoune smrtijedská!“
„Pottere, běž si hojit svoje komplexy někam jinam!“
„Kreténe! Crucio!“ Zavírám oči. Nechci to vidět. Přikládám ruce na uši, ale jako by tam nebyly. Jeho křik je plný bolesti. Pro mě i obžalování. Oni tu mučí nevinného kluka a já sedím a schovávám se! Jako by nebyli. Protože tohle je nesmysl! Nesmysl! Nejsou to oni! Nejsou! Nesmí být!
„Vida, tak už budeš hodnej? Můžu přidat, chceš?“
„Harry, prosím, mohl bych si to taky zkusit? Prosím!“
„Jistě, kamaráde. Napoprvé musíš vážně chtít.“ Skoro si dovedu představit, jak Weasley přikyvuje. Jak mu to Potter rád vystvěluje. Hajzlové! Celý svět si myslí, že jsou naší nadějí. Kecy! Tohle bude naše záhuba! Ale mi před tím zavíráme oči, nebo jim to rovnou ospravedlníme! Jistě, proč taky ne! Všichni zmijozelsští jsou 100% smrtijedi a zaslouží si mučit! Samosebou! Jen ať se všemocný Potter pocvičí! A co kletba smrti? Ale jistě! Stejně by někteří ve válce umřeli, tak proč ne teď? Je to přece pro dobrou věc! Pro zvednutí sebevědomí nebelvírského idiota!
„Cru …“
„Dost!“ Nemohla jsem to vydržet. Nemůžu tam jen tak sedět a poslouchat, jak se tihle baví! Prý, že opovrhuje svým otcem! Kecy! Leda, že by si říkal, že jeho otec byl moc měkkej!
„Cože?!“ Zamíří na mě světla svou hůlek. Šokovaně na mě zírají tři páry očí.
„Vypadni! Okamžitě vypadni, nebo si s tebou taky pohrajem, když se toho smrtijeda tak zastáváš! Taky k nim patříš, co?“
„Kdo si myslíš, že seš, když nám rozkazuješ, ty zmijozelská děvko!“
„Vy omezení pitomci! Podle vás je každej s trochou zdravýho rozumu ze Zmijozelu? Malfoyi, vstaň.“ Pomalu se zvedá ze země. Pravá ruku mu otéká. Debilové, jak můžou?!
„Co si o sobě vůbec myslíte? Že jste novodobá inkvizice s právem soudit podle svého názoru?!“ Natšvali mě a to hodně. Já nespím, abych se naučila bránit proti Tomu-jehož-jméno-se-nesmí-vyslovovat a přitom si tady naše jediná naděje hojí komplexy cruciatem na spolužácích!
„Sklapni, nikdo se tě na nic neptal!“
„Malfoyi? Běž na ošetřovnu, je to tamhletudy. Na prvním rozcestí vpravo.“ Doufám, že tam trefí. Jsme přeci ve sklepení. Mlčky kývá a odbíhá. Super, teď se můžu nechat mučit s pocitem, že Draco Malfoy možná doběhl na ošetřovnu a řekne všechno řediteli. Kecy, jeho hrdost mu to nedovolí. Že já nána pitomá nezůstala schovaná! Co zmůžu sama proti dvěma?
„Co to, kurva, děláš? Si hraješ na boha nebo co?!“
„Pottere, jdi někam! Já si tady na rozdíl od tebe na nic nehraju! Kdo ti dal právo napadat ostatní studenty? Nikdo, tak toho laskavě nech!“
„Já si můžu dělat, co chci! Beze mě by jste byli všichni v troubě, tak se do toho neser!“
„Ty seš stejnej blb jako tvůj otec!“
„Cos to řekla?!“ Dělá krok ke mně. Weasley těsně za ním.
„Hojíš si svoje komplexy na někom, kdo se nemůže bránit! Ještě v přesile! Seš ubožák!“
„Já bych nikdy …!“
„Co bys nikdy? Nemučil spolužáka na veřejnosti? Nekecej, ty bys na to ještě vybíral vstupný!“
„Nejsem jako můj otec!“
„Jistě, tvůj otec by nepoužil zakázanou kletbu, co? Samozřejmě, Pottere, nejseš jako on, ty seš mnohem horší!“ Udělá další krok. Už je velice blízko.
„Drž hubu!“ Strčí mě. Hodně silně. Snažím se něčeho zachytit. To kamenné zábradlí je najednou tak daleko. Padám. Vztáhnu ruku k Potterovi. Ale nic se nestane. Cítím tvrdý náraz. Bolí to. Strašně to bolí. Vytrysknou mi slzy. Jako bych měla páteř na tisíc kousků. Au. Myslím, že se kutálím dolů. Každý náraz způsobuje novou bolest. Bok, hlava, ruce, záda, bok, hlava, ruce … najednou nic. Ležím. Zkouším se soustředit jen na to. Nechci myslet na svou ruku v podivném úhlu, na to mokré a teplé, co polykám, na tu červeň, kvůli které je všechno špatně. Všechno je daleko. Tak daleko.
„Merline … co … kurva …“
„Harry, ona je … mrtvá?“ Ne! Chci křičet, chci se ozvat, chci, aby mě zachránili. Já nechci umřít!
„No je jedno … určitě je. Doprdele!“
„Co s ní?“
„Nic, vypadnem, dělej, padáme vocaď.“ Odešli už? Nevím. Jenom ležím. Je zima. Třesu se? Chtěla bych vidět světlo, aspoň trochu světla v té nekonečné tmě, co mě obklopuje. Hůlka, kde je moje hůlka? Ale to je jedno. Žiju ještě? Vidím jenom tmu. Ale která tma to je? Chci zvednout ruku a podívat se. Ne! Bolí to. Moc. Kroky. Merline, vážně jsou to kroky?
„Pomoc …“ Jde mě vůbec slyšet? Šeptám, nebo křičím? Do očí udeří ostré světlo. Žiju! Kroky ze schodů.
„Slečno! Slečno! Vy jste z Havraspáru, že ano? Šestý ročník. Ophélie.“ Snažím se vyjádřit souhlas. Ředitel! Našel mě! Malfoy mu to řekl, Draco děkuju!
„Co se vám to stalo?“ Cítím nějaké kouzlo na břiše. Ať mě uzdraví!
„Já … on … mučil … Draca … mě … shodil … pomoc!“ Vědomí se trochu projasnilo.
„Kdo, slečno?“
„Potter.“ Najdenou se něco změní. Vidím ředitelovu tvář. Není jako vždy. Je v ní … vztek.
„Nebyl. Spletla jste se.“
„Ne! Byl to Potter …“
„Nebyl!“
„Já jsem to viděla! Pomozte mi!“ Natočím hlavu, co to jde a vyplivnu krev, která se mi nahromadila v ústech. Ať mi pomůže …
„Nic jste neviděla! Lžete! Jste lhářka!“ Nechápu to. Křičí. Vstává.
„Viděla jsem to … profesore … Draco … řekl vám to … on, ne?“ Merline! Vždyť mě může zachránit!
„Malfoye jsem od večeře neviděl! Lžete!“
„Nelžu…“ Proč mi nevěří? A je to důležité? Není! Pomoc! Kde … kde je to světlo? Prosím, rozsviťte!
„To nejde! On tu musí zůstat! Nesmí mít problémy! Musí ještě žít!“ Ten hlas slyším jakoby z dálky. Duní, odráží se od stran mé hlavy. Kde je to světlo, proč zbyla zase jen tma? Hůlku. Bolí. Zavřít oči.
„Prostě to tak nejde! Já to tak neplánoval! Bude to jinak a vy mi to nebudete kazit!“ Pomoc? Pomoc? Jen ležet.
„Nemůžete! Já jsem se nějak rozhodl! Avada Kedavra!“ Tma …

4. Kapitola || 6. Kapitola

OphélieOnaBeatriceCoraComfort